Plavení s holkama

Tak, vypadá to, že uplynulý víkend jsem si užil nejspíš posledního červnového plavení. Zato jsem si ho užil důkladně. Nejdřív jsem se byl s parťačkou vymáchat sám, ale pak jsem šel ještě jednou s holkama - strakatou tinkerkou Amálkou a malou Lagunkou. Bylo to fajn.
Následující den, v neděli, jsem měl čistě pastvinkový, prostě pohoda >:o)

Má lékařská zpráva

Jo a tady je odkaz na PDF, kde se můžete dočíst víc o výsledku preventivní prohlídky a testů, které jsem absolvoval v květnu. Čest pastvě!
https://docs.google.com/fileview?id=0B_5hcgB2KZCiY2VjZWUwNzAtN2NiOC00NTY3LWFkM2YtODk0MzEzNzc3MDVm&hl=en

První plavení letošního léta (5. a 6. červen)

Tak je to tady - první letošní plavení!

Parťačka si se mnou vyjela v sobotu bez sedla. Nejdřív jsme to vzali k řece, vymáchat nožky. Krom svých jsem vymáchal i ty její, až jí z kalhot i bot crčela voda. Ale zdálo se, že s tím počítala a nijak si nestěžovala. Naivně jsem zamířil ke šraňkám, směrem domů, ale pobídla mě na louku, kterou jsme si pěkně obešli. Pak jsme to vzali pod mostem zpátky k řece. Bylo mi vedro, tak jsem si řekl, že se pěkně osvěžím. Cucnul jsem si vody a pak to vzal hloub, až parťačka v panice narychlo rozepínala ledvinku s mobilem, aby ho neutopila. Stáhla mě zpátky, aby mohla ledvinku hodit na suchý břeh a pak mě dovolila jít zpět do vody. Šel jsem dál a hloub a najednou koukám, že plavu a parťačka vedle mě. Proud byl poměrně silný, takže chviličku jsem si poplaval proti proudu, než jsem narazil na mělčinu, ale bylo to fajn. Na břehu jsem pak na sluníčku sušil záda i naskrz promočenou parťačku, která s takovýmto důkladným namočením až tak moc nepočítala. Pošmákl jsem si na ostřici i na jetelíčku, co roste o kousek dál a zapózoval jsem jedné paní, co šla kolem s dcerou a vnučkou. Po koupeli se mi krásně leskla srst, tak nebylo divu, že si mě hned chtěly fotit.

V neděli jsme se vydali opět nejdřív k řece. Parťačka si myslela, že v sobotu jsem to moc neodhadl a dostal se do hloubky nezáměrně, a byla zvědavá, zda půjdu zase plavat. Raději si s sebou přivezla komplet náhradní oblečení. Nezklamal jsem ji. Vzal jsem to bez okolků s plavbou hned napoprvé. Splývala vedle mě a chvíli do mě dokonce zbaběle hučela, ať prý už to otočím, že plaveme moc daleko. Tak jsem to teda stočil zpět ke břehu. Na mělčině jsme byli dřív, než mi stačila nasednout zpět na hřbet, takže z vody vylejzala po svých. Opět jsme se sušili na břehu a já důkladně spásal vysokou trávu. Prostě pohoda. Neděle byla vůbec pastevní. Jasně, dobrůtek byla taky spousta, banány nechyběly. Cestou do výběhu jsem měli spoustu pastevních zastávek a protože parťačka nikam nespěchala a užívala si krásného počasí, nikam mě nehonila. Raději fotila a fotila.

Poslední květnové Vandalení

V sobotu za mnou přijeli parťačka s přítelem a vytáhli mě na projížďku. Teda, jak se to vezme. Parťačka mi sedla na hřbet bez sedla s tím, že prý mě nebude co chvíli odtrhávat od pastvy, že takhle mě lépe rozhýbe. Parťák nás fotil a chvíli šel před námi v úloze vedoucího koně. To mě docela bavilo. Vzali jsme to přes pole, cestou podél trati a chvíli jsme čekali na trávníku před šraňkama. Nějaký řidič vystoupil z vozu, aby si mě vyfotil.

Když se zvedly šraňky, vydali jsme se kolem výběhů a dál přes louku u řeky. Do řeky jsem šel ochotně, namočil jsem si i bříško a chvilku hrabal nožkou ve vodě. Příjemně mě to osvěžilo. Samozřejmě jsem parťáky obral o banány, jablíčka i ovesné domácí kuličky. A něco jsme popásli.
Neděle byla bez práce. Parťačka přijela sama a vzala mě na louku u lesa. Narepelentila mě a vyčistila kopýtka a samozřejmě, nějaké to jablíčko a banán se opět našly.
Nestěžoval jsem si.
Chladnější květnové teploty mi celkem vyhovovaly, o víkendu mi bylo spíš vedro. Ještě pořád mám zbytky zimní srst.

Květnové Vandalí aktivity

Minulý týden jsem byl s parťačkou a jejím přítelem na procházce na loukách nad Karlštejnem, asi dvě a půl hodiny i s pastvičkou. Bylo dost větrno a všichni jsme se vrátili docela uondaní.

V pondělí za mnou byl pan kopytář a strouhal mi kopýtka. Ani jsem moc nezlobil.

Ve středu jsem byl na preventivní prohlídce a dokonce mi brali krev. Paní doktorka říkala, že jsem v pořádku, na svůj věk a minulost v dobrém stavu. Sice jaterní testy vyšly malinko hůř, ale nic vážného.

Včera přijela parťačka s přítelem, vyčistili mi kožich, napatlali kopýtka, nastříkali repelentem a šli jsme na pastvinku, to bylo moc fajn.

Když jsem se vracel k výběhu, zjistil jsem, že ostatní koníci už jsou v našem největším výběhu s krásnou pastvou, parada! Zařehtal jsem na pozdrav Amálce a Lagunce, mým holkám.

Dneska jsem docela zlobil, parťačka mě nasedlala a jela se mnou jen takový malý okruh přes pole a louku kolem řeky. Neměl jsem na to moc náladu, bez Šíby to není ono. Tak jsem to docela odflákl. Do vody jsem se vrhl, až mě musela stočit ke břehu, jak se bála, že se ponoříme do řeky i se sedlem. Pít se mi nechtělo a popásat taky ne, chtěl jsem to mít rychle za sebou. Ve stáji byla ňamka a cestou do výběhu jsme se zastavili v malém výběhu na pampeliškách a pak ještě na jetelíčku pod svahem. Bylo pěkné vedro, takže po návratu do výběhu jsem vypil snad dva kýble vody. No, víkend utekl, můžu se těšit zase na středu, co parťačka přiveze za dobrůtky. Málem bych zapomněl zmínit, že děda, teda, parťaččin táťka mi poslal zase jednou banány. Pošmáknul jsem si. Tak zatím zdar. A doufám, že už konečně bude lepší počasí.

Šibálek se odešel pást na nebeské louky

Přes všechny snahy ani klinika v Heřmanově Městci Šibálkovi nedokázala pomoci. Dnes krátce před polednem usnul, aby se probudil až na nebeských pastvinách s věčně zelenou travičkou.

Budou mi chybět ty naše společné pastvinkové procházky a výjížďky na louky a do lesů.

Zlaté časy naší Těžké jízdy skončily.

A bude mi chybět to jeho dobrosrdečné ňufání.

Parťačky jsou zdrcené, nic nebude jako dřív...

Přikládám pár foteček z naší předposlední a poslední vyjížďky...

Ještě první květnovou neděli jsme si užívali a najednou je pryč...

Kamarád Šibálek onemocněl

Mám pro Vás špatnou zprávu. Mého kamaráda a parťáka na vyjížďky včera ráno našli, kterak sedí v rohu svého boxu a nemůže vstát na všechny čtyři.

Zadní nožičky mu vypověděly službu. Dopoledne se ho jeho parťačka s parťákem a spoustou dalších lidí snažili za asistence veterinarky postavit na nohy, ale nepodařilo se.

Přes den jsem mu dělal ve stáji společnost a sledoval, jak o něj pečují.

Nakonec, to už jsem byl zase doma ve výběhu, pro něj přijeli koňskou sanitkou a odvezli ho dneska kolem druhe ráno na kliniku do Heřmanova Městce.

Všichni čekáme na výsledky vyšetření a moc držíme kopýtka a palce, aby se uzdravil.