Zdravím Vandálkovy příznivce. Na památku šťastných dní s Vandálkem jsme nechali udělat pomníček a umístili jej na kraj Šibalího výběhu, kde byl prakticky většinu uplynulého roku. Přestože fyzicky s námi už není, tak z našeho života nezmizel. Doma na nás kouká z velkého plátna na zdi a ze spousty fotek, vrhla jsem se na výtvarnou činnost a zkusila si vyrýt jeho podobiznu do lina a následně z něj odlít silikonové razítko a tím potisknout trička, tchýně ušila polštářek a naplnila ho chlupy nasbíranými během přelínávání z loňského jara. Mám ho pověšený jako dekoraci pod koláží z Vandalích podkov. Na krku nosím přívěsek, který jsem si vyrobila z fotky a křišťálové pryskyřice, k tomu na lednici přibyly dva magnetky.

To jsem všechno stihla během mateřské před porodem, teď je to s časem horší, takže výroba scrapbooku a sepsání knížky o Vandálkovi  se prozatím odkládá.

Před týdnem se mi totiž narodila holčička a tak nedělám nic jiného, než kojím, přebaluji, uklízím a spím.

Náš poklad se jmenuje Vanda (jak jinak, že :-) a je nádherná a s apetitem srovnatelným s Vandálkovým :-)

Něco skončilo :-)

Něco jiného začalo :-)