Víkendové procházky a smutná zpráva

Zdar, tak jsem zase tady. Víkend se nesl ve znamení odčervování a procházek.
V sobotu na nás ve výběhu nastoupily partačky a nacpaly nam do huby takovou nedobrou pastu. Sežral jsem ji bez problému, co bych se stresoval, na zajedení jsem zfutroval i nějakej ten chlebík. Když to musí být.

Počasí bylo nic moc, ale aspoň nepršelo, šli jsme s parťačkou na procházku. Cestou jsem něco popásl, sežral pár jablek, na které jsme narazili cestou do lesa. Mě procházky až tak neberou, tak jsem se občas zastavil a dělal na parťačku pohled nebohého uondaného koníčka, abychom to otočili zpět do výběhu, ale nějak to nezabíralo. Když jsme míjeli jednu z odboček, o kterých vím, že vedou přímo domů, zkusil jsem zrychlit a zatočit, ale taky to neprošlo. Zdá se, že mé triky už jsou poněkud profláknuté...
Odpoledne na mě byl otestován sýrový croissant. Větší hnus jsem snad ještě neochutnal, snad jen ten grep před rokem. Naštěstí parťačka chybu napravila jablíčkem a banánem. Zřejmě můj dotčený, znechucený výraz má pořád svou sílu.
V neděli jsem se vycházce opět nevyhnul. Ale co, potřebuju zase trochu vylepšit kondičku.

Jinak se ke mně dostala smutná zpráva o méj parťákovi a vůdci Dinárovi, se kterým jsem strávil několik let v mém předchozím domově. Dinárovi vypovědělo minulý týden srdíčko a dnes se už prohání po věčných pastvinách. Kéž bych se i já dožil jeho úctyhodného věku a dokázal si zachovat jeho životní elán až do konce...

Koberec ze sena na sněhovém podkladu

Tuhle neděli jsme zase jednou vyrazili na procházku. Já, Adam, Sally a naše parťačky. Daly jsme pěknou štreku do kopce a pak s kopce. Kopýtka jsem měl zkrácená a vyřezaná ze soboty, tak se mi dobře ťapkalo. Trochu jsem sice funěl, protože moje kondička už není co bývala a taky jsem se lehce zpotil (aby ne v takovem kožichu), ale jinak to docela šlo. Samozřejmě o dost lepší by bylo, kdyby při cestě byla tráva a ne sníh. Sotva se mi podařilo odhrabat sníh a zakousnout se do trávy, už mě popoháněli, abych se necoural. Ale po návratu jsem zfutroval fůru jablek a něco banánů zatímco mi parťačka čistila kopýtka. Ve výběhu jsem se vrhnul na nádherný koberec ze sena. Parťačka pořídila fůru fotek >:o

Jinak jsem měl i drastičtější zážitek. Jak jsem tak postával blízko pásky ve východu a doufal, že parťačka si to s procházkou rozmyslí a nechá mě utápět svůj čumák v čerstvě rozbaleném koberci ze sena, něco mě koplo do zadku, až jsem překvapeně popoběhl. Neviditelný kůň asi. Funěl jsem a nervozně se rozhlížel kolem sebe, připravený uskočit a utéct, pokud to zkusí znovu, ale už se neobjevil. Místo toho mě parťačka hladila po čumáku a dostal jsem jabko a od majitele pastvin celou řepu. To mě uklidnilo. Ten neviditelnej nedostal nic. Dobře mu tak!

Tráva už není co bývala, seno to jistí

Zdravím po delší době. Tak tu lepší část podzimu máme, zdá se, za sebou. Pastva už není, co bývala na jaře... Už má poněkud žlutější barvu a není zdaleka tak šťavnatá. Ještěže máme chutné luční seno. Dávají nám ho tu do několika hromádek, abychom se nehádali o každé stéblo, ale stejně se u nich během dne prostřídáme. Co kdyby byla některá kupa lepší >:o

Co dál? Přibylo bahna a narostl mi pořádný kožich, ale jinak si nestěžuju.

Reportáž psaná na ohlávce

Navštívili jsme v dnešní slunné odpoledne malebný domov norického koně Vandala, abychom zjistili, jak si tato koňská celebrita žije. Neopominuli jsme ani vztahy s nejbližšími sousedy.

Celebrita v době našeho příjezdu trávila čas společnou pastvou s přítelkyní Sally v soukromí svého výběhu. Podařilo se nám pro vás pořídit několik záběrů zamilovaného páru.

Proslýchá se, že oba svůj vztah berou velice vážně, zlé jazyky dokonce tvrdí, že o šest let mladší partnerka má sklony k žárlivosti...

Vandala provázela výběhem v těsné blízkosti až k východu a ani pak ho nespustila z očí. Že by na těch klepech přeci jen něco bylo?

Zeptali jsme se nejbližších sousedů, jak s Vandalem vycházejí a co si myslí o jeho aktivitách na světové webové síti. Stádečko šesti ovcí nemělo s pohledem na kameru žádný problém, sdílnější k nám však byl pouze jeden z beranů, zbytek stáda tíhl k jednoslabičným odpovědím:

"Vycházíte s panem Vandalem dobře?"

"Zatím jsme neměli problém, ale musíme přiznat, že jsme se přistěhovali teprve nedávno, takže těžko soudit."

"A co říkáte na jeho působení na YouTube?"

"Nic. O web se nezajímáme, ostatně, nemáme v přístřešku připojení."

Další soused bohužel nepřikládal naší přítomnosti žádný význam a předstíral, že ho zcela zaujaly sušenky, které si dopřávala lidská návštěva k odpolení kávě.

Mistr Vandal byl natolik v dobrém rozmaru, že svolil s kratičkým rozhovorem.


"Jak se vyrovnáváte se svou popularitou?"
"Zvládám to."
"S přítelkyní vám to klape?"
"To je poněkud osobní dotaz, nemyslíte?"
"Proslýchá se, že jste závislý na trávě. Co vy na to?"
"Nebojím si to přiznat."
"Co si myslíte o současném politickém vývoji v Čechách?"
"Prosím?"
"Co říkáte na politiku?"
"Dá se to žrát?"
"No, spíš asi ne."
"V tom případě no comment."

Toliko sobotní reportáž z malebných pastvin Vandalova domova.

Čest pastvě!

Čest pastvě! Jak se vede?

U mě dobrý. Slunce krásně svítilo a hřálo, tráva je stále ještě zelená a je jí dost. Dneska přijela parťačka až odpolko. Jako obvykle přivezla jabka a banány, což je pokaždé příjemné zpestření. Máme takový uvítací banánový rituál, který spočívá v tom, že se poflakuju po výběhu a po očku sleduju, kterak se ke mně parťačka blíží. Nechám jí chvilku vycukat a jakmile se přiblíží na dvacet kroků, tak si jí jako teprve všimnu a rozejdu se k ní. Vím, že má v kapse nebo za zády schovaný banán. Vždycky. Je to jediná jistota v celém vesmíru, na kterou bych si bez váhání vsadil. A taky jediná věc, ve které je parťačka přísně důsledná.

S hřebelcováním to dnes nijak nepřeháněla, vzala mě jen hřbílkem a hrubým kartáčem a pak mi vyčistila kopyta. Podezřívám jí, že cílem celé akce bylo dostat koňský prach z mé srsti do vzduchu, aby si z něj mohla něco přivézt domů na svém oblečení. Jeden z typických abstinenčních příznaků po skončení pracovního týdne. Nevím, co by dělala po měsíci beze mě...

Po čistícím rituálu jsme vyrazili ještě s Adamem a jeho parťačkou na okružní procházku. Asi tak na hoďku. V dnešním vedru jsem se docela zapoťil, to ta zimní srst, ale jinak jsem šel pěkně, ani jsem neklopýtal. Občas byla parťačka trochu otravná, protože sotva jsem sklonil hlavu k zajímavému trsu trávy, mlaskala na mě a snažila se mě popohnat. Myslel jsem, že tohle jsme si už vyříkali. Celé léto jsme chodili na pastvu a teď tohle, procházka, která smrdí prací. Některé úseky jsem se překonal a skoro jsem na trávu ani nekoukl, ale většinou jsme kapku zdržovali. Nic se nemá přehánět.

Nakonec jsme to s Adamem se souhlasem parťaček zapíchli zpět u výběhu. Pak mě parťačka párkrát vyblejskla a s pomocí Adamovy parťačky se vysápala na můj hřbet. Decentně jsem vyhodil zadkem, jakože ať si moc nezvyká, ale pak mi došlo, že si léčí těžký absťák (naposled jsme spolu podnikli vyjížďku někdy v létě), tak jsem to nechal být. Beztak tam nepobyla moc dlouho, jen se alespoň na chvíli potřebovala podívat na svět z mého hřbetu. Odtud prý vypadá o moc líp :o)

Po pastvě se na mě obě parťačky vrhly, aby mi ošetřily kopýtka. Vyčistily je háčkem na kopyta a do střelkových rýh nacpaly Kubatolem nastříkanou gázu. Mezi patky té mé tragické pravé přední nacpaly gázu s kopytním tmelem Keratexem, který je jemnější než Kubatol. Zdá se, že se mi kopýtka zlepšují. I ta chronická hniloba střelky u pravé přední, už na ní zase bez problémů vydržím déle stát a klidně dám levou nohu. A při čištění háčkem se nesnažím pravou vytrhnout, protože už to nebolí. No jo, všechno má své výhody a nevýhody. Měkká tráva je super na klouby a mou artrózu, ale daří se tu i bakteriím.

Na závěr jsem zfutroval pár jablíček a banán, které jsem dostal za to, že jsem tak pěkně držel nožičky, a vrátil se do výběhu za Sally. Ona si parťačka vždycky najde nějaký ten důvod, proč bych měl dostat něco dobrého. Můžu já pak za svou rozežranost?! Kdepak, já nejsem ten, kdo mě zmlsal. Ale nic to nemění na faktu, že mlsám ze srce rád...

Co mě trápí...

Jsem už pán v letech a jak už to tak bývá, občas si potřebuju postěžovat na své neduhy a nechat se decentně politovat. Proto jsem se rozhodl podělit se s vámi o nálezy, závěry a doporučení vyplývající z mého jarního vyšetření.

Co o mě řekla paní doktorka na základě klinického vyšetření:
Na všech kloubech má koník patrné poškození - výrůstky, bolestivost při pohmatu, nálevky, změny tvaru kloubů, klouby mají omezenou pohyblivost. Nejvážnější jsou změny na pravé přední končetině. Kvalita rohoviny kopytní je vcelku dobrá, ale rohové chodidlo je dosti citlivé na obou předních končetinách. Na pravé přední proběhl zánět kopyta s provalením abscesu na korunce, provázený výrazným kulháním.
Při pohybu koník opatrně našlapuje na pravou přední končetinu a nadhazuje si kopyto při pohybu nohy vpřed, což značí poškození natahovače prstu. Švihem nohy si pomáhá k narovnání končetiny ve spěnkovém kloubu, aby mohl došlápnout na chodidlovou stranu kopyta. Díky tomu často klopýtá v kroku, ale méně v klusu.
Pohyb po tvrdém a kamenitém povrchu mu dělá výrazné potíže, na měkkém terénu je to mnohem lepší a je schopen zátěže.

Podle RTG snímků předních nohou je artróza patrná na všech kloubech a také dosti výrazné výrůstky s nárůstem kostěné tkáně. Hlavně v místě úponu natahovače prstu na pravé přední končetině, což koreluje s klinickým nálezem a pohybem koně. Kopytní chrupavky jsou velmi silně zkostnatělé.

Závěr:
Největším problémem pacienta je silné poškození kloubů artrotickými změnami a poškození a osifikace vazů a šlach na končetinách, hlavně na pravé přední. Dále je nebezpečná vysoká citlivost kopyt na kamínky, což může vést ke vzniku dalších zánětů v kopytech.

Doporučení:
Je potřeba, aby se pacient pravidelně pohyboval, nejlepší je celodenní pobyt ve výběhu s měkkým, travnatým podkladem s pravidelnými vycházkami do terénu, opět po měkkém podkladě. V žádném případě by koník neměl stát, protože klouby ztuhnou a budou vysoce bolestivé. Protože má koník zdravá záda, je možné na něm jezdit do terénu, ale ne na jízdárnu - dělají mu problém obraty a pohyb do kruhu. Pokud bude dobře rozhýbaný, může klusat i cválat, jestliže bude vhodný rovný a měkký terén. Při běhu je nutné koni povolit otěže, aby si mohl pohybem hlavy pomoci s rovnováhou a neklopýtal.
Je nutné co nejvíce zamezit pohybu po tvrdém a kamenitém terénu. Pokud tomu nebude možné zabránit, je potřeba ochránit kopyta před kamínky botičkami nebo podkovou.

Úprava kopyt by měla být pravidelná dle potřeby koně. Pokud bude nadále rohovina v této kvalitě, může kůň chodit bez podkov, pouze je nutné je chránit před kamínky a tvrdým podkladem.

Krmení by mělo zajistit kondici koně, která nebude příliš zatěžovat klouby - což znamená spíše huběnějšího koně, který ale bude dostatečně energický. Nesmí být smůtný až bez energie z nedostatku krmení.
Vhodné je v zimě luční seno a v létě pastva, v žádném případě ne vojtěška ani jetelina - mají příliš mnoho bílkovin a zatížily by klouby. Dobré je přidávat vitamíny a minerály, hlavně biotin na kopyta. Také dobrou službu udělají volné aminokyseliny, bude po nich růst svalová hmota, aniž by zatížila játra a ledviny. Jako příkrm podle kondice koně může sloužit oves, ječmen, granule pro starší koně.

Vzhledem ke stáří koně se musí brát ohled na jeho nedostatečnou imunitu - měl by mít možnost se schovat před nepříznivým počasím nebo ostrým sluncem. Musí se správně zvolit režim vzhledem ke střídání teplot. Dobré je přidávat vitamím C do krmení a pokud je chladněji, tak i bylinky jako je heřmánek spařovat do krmení.

Fotky - Ztraceni v mlze

Tyto fotky sotva prošly cenzurou, parťačka se totiž zhrozila své podoby.

Ale prý nemohla mé fanoušky ochudit o fotečky, kde mi to tak sluší :o)
Ranní hřebelcování.
Dostal jsem minerální liz, abych se nenudil.
S kámoškou Sally somrujeme u vchodu.
Stírání ospalek z očiček.
Asi si u toho zdřímnu.Pastevní procházka.
Jsem závislý na trávě a nestydím se to přiznat.

Nebylo by ještě něco dobrého pro ubohého koníčka?