Odetí návštěva v mém novém výběhu

Konec roku 2012

Tak Vás zase po delším čase zdravím. Koukám, že poslední zprávy ode mne jsou z půlky listopadu. A co se tu od té doby dělo? V průběhu druhé půlky listopadu jsem dostal zbylé injekce Bonharenu, většinu z nich mi aplikovala majitelka stáje, tu první a poslední pan doktor Trunda. V neděli 2. listopadu mi totiž přijel aplikovat další dávku kortikoidu do kloubu, tak to vzal při jednom. Tentokrát akce proběhla u mě ve výběhu, do stáje jsem chodit nemusel. Trochu se mi ulevilo, alespoň v první části prosince. Pak už to stálo, abych tak řekl, za rozmáčenou koblihu. To střídání počasí, neustálé mokro a vlezlé sychravo je pro mé artrotické klouby to nejhorší, co může být. Sice jsem se zašel občas schovat do přístřešku, parťáci mi tam dokonce připravili podestýlku ze slámy a nanosili seno, nicméně, nerad spím v uzavřeném prostoru, když mám na vybranou. Parťáci mě neustále přesvědčovali, abych nespal venku na blátě, ale neúspěšně.

Všiml jsem si, že po výběhu poslední měsíc pobíhá s kolečkem výhradně parťák, čistí mi dokonce i kopýtka. Parťačka se zaměřuje hlavně na pucování kožichu, mytí kapsičky a rozmlsávání. Tuhle jsem dostal vynadáno, když jsem do ní šťouchl nosem, že nemám být takový hulvát a musím být opatrnější. Prý čekají s parťákem vlastní hříbě nebo něco takového. Jestli to bude holka, tak se bude jmenovat po mně – Vanda. Ale teda Renata a babička si myslí, že to bude kluk. Prý mu chtějí dát jméno Geralt. Nevím, proč by to nemohl být Vandal i v tomto případě, ale mluvit jim do toho nemůžu.

Častěji za mnou začala jezdit i babička a pomáhá parťákovi sbírat kobližky. Nevím, co na tom vidí. Jednou jsem se na parťáky trochu urazil, že mě při tom sběru takřka ignorují a do toho plného kolečka jsem jim drcnul čumákem. Ani se nezmohli na nějaký sekec mazec, jen na převrhnuté kolečko chvíli nevěřícně zírali a pak koblihy naházeli zpět. Že šlo o nehodu, na to mi samozřejmě neskočili, pokaždé, když jsem se ochomýtal poblíž, už si mě hlídali. Ani tu trochu zábavy mi nechtěli dopřát.

Na druhý svátek vánoční přijeli s nasušeným chlebíkem a vánočkou. Zastihli mě ve výběhu, zrovna když jsem odpočíval vleže. Nejdřív měli radost, že jsem hned nevstal a přinesli mi svačinku až k čumáku. Když jsem nejevil ochotu se zvedat, parťačka začínala panikařit. Až když mi nasadila ohlávku, pochopil jsem, že je nejvyšší čas vstát, tak jsem tak učinil. Vyšlo to až na druhý pokus. Ten spěnkový kloub bolí jako ďas. Snažím se ho zatěžovat co nejméně a při tom, jak špatně se mi vstává, ani nemám chuť se o to pokoušet. Hned jsem dostal vynadáno, že neležím na té suché slámě, takhle prý ztuhnu a nastydnu. Jim se to říká snadno.

Od toho dne do neděle jsem dostával Equipalazone, aby se mi trochu ulevilo, ale zázrak to taky nebyl. V neděli se za parťačkou stavil pan doktor a nechal jí pro mě Danilon. Měl jsem mýt tak dva dny pauzu, ale nakonec mě majitelka stáje našla v úterý 1. ledna ráno, jak odpočívám vleže, s koblihami u zadku, takže mi Danilon nasadila dřív. To jsem vstal až na třetí pokus. V týdnu mě našla ležet ještě jednou, takže se s mou parťačkou definitivně shodly na tom, že s přespáváním venku je konec. Prý odpočívám na zemi moc dlouho, takže prochladávám odspodu a protože tím pádem ani nejím seno, tak se nemám ani jak zahřát. A k tomu je pořád mokro. Takže v sobotu 5. ledna mě parťáci s tetou Renatou svedli do boxu ve stáji (na cestu jsem dostal fůru kuliček od babičky) a nastolili mi nový režim. Na noc budu přespávat tam a přes den chodit do malého výběhu u tratě, který je nedaleko po rovince. Ve výběhu jsem sám, ale vidím na kočárové begany a slyším Quida a Odyseu o kus dál. Tihle dva a nováček Peter Pan jsou moji noční společníci, takže se to ve stáji dá zvládnout. Zatím. Tak uvidíme, jak to půjde dál.

Mimochodem, 3. ledna mi přijel pan kovář Rázek ostrouhat kopyta. Nebylo to jednoduché, ale zvládl jsem to. Doufám, že zimu nějak překlepu a zase se budu moct vrátit na pastviny. Parťáci si o víkendu užili spoustu srandy s přístřechem, který se převrátil a částečně se poškodila jeho střecha. Konečně ho ukotvili a opravili, tak snad do jara vydrží.