Tak jsem zase tu s posledními novinkami. Už máme květen a musel jsem si zavzpomínat na parťáka Šibala. Před pár dny to byl už rok, co se odešel popásat na nebeské louky. No, já se zatím držím života zuby kopýtka a užívám si svůj důchod, vedu společenský život a tak vůbec. Včera kupříklad jsem měl cizokrajnou návštěvu. Přijela se na na mě podívat parťaččina kolegyně z práce. Díky ní můj věhlas sahá až do Polska, odkud pochází. Udělal jsem jí radost a trochu ji povozil a nechal se vycvaknout na pár snímcích. Bylo však zataženo, takže fotky nevyšly tak pěkně, jak mohly. Ale co. Nejdřív jsme popásli na louce, pak přijel můj pedikér se svou parťačkou a vystrouhal mi kopýtka. Tentokrát jsem na něj nějako zapomněl zkoušet své fígle. Ač jsem ho nijak zvlášť netrápil, stejně odjížděl zpocený jako myš. Holt, nejsěm žádné peříčko. Pak na mě parťačka hodila sedlo a šlo se na pole. Něco málo jsem s blonďatou fanynkou popošel, ale pak jsem se vrhnul na travičku a byli jsme spokojeni všichni. Cestou jsme potkali Odetu, které přijeli její parťáci, byť tentokrát jen na skok. Po návratu do stáje jsme vyčistili kopýtka a vyrazili k výběhu. Na cestě jsem ještě oškubnul něco málo travičky spolu s Odetou, ale už jsem měl žízeň, tak jsme se vydali domů. Jako obyvkle jsem navrch vysomroval chlebíky, jablíčka a v neposlední řadě mé oblíbené banány. Byl to docela fajn den. Neděle byla jěště pohodovější, protože to mě nečekala vůbec žádná práce, jen pastvinka s Odetou a klasická opečovávačka s dehtěním kopýtek a pak hurá domů.
