Cesta do výběhu

Tak tady se vracíme ze stáje domů do výběhu. Vzhledem k tomu, že vím, že práci mám už za sebou, tak nikam nespěchám. K větší rychlosti mě motivuje jen situace, kdy parťačka zašrachá rukou v kapse. To hned zrychlím a nenápadně sleduju, co se bude dít. Samozřejmě, že Vandálek dostane dobrůtku. jen nechápu, proč mi pak parťačka říká, že jsem kanál... Teď, když už zase raší tráva, se cestou domů na pár minutek zastavíme u cesty pod výběhy.
Vždycky je příležitost vyžebrat nějakou dobrůtku navíc.

Jakmile jsme v úvozu, jdu spořádaně vedle parťačky i bez vodítka. Když mi nestačí, tak na ni počkám a vysloužím si pochvalu a třeba i dobrůtku.

Tak zase doma.

Ješte pohladit po čumáku a můžu jít baštit seno nebo si dát šlofíka :-)

Drbací akce

Občas po jízdě nebo během pastvinky mě nechá parťačka o sebe podrbat. Pokaždé se pořádně zapře, nastaví bok a ještě se chytí hřívy na mém krku. Stejně to nakonec skončí po dvou, třech kývnutí hlavou nechtěným odšťouchnutím parťačky do dáli.

Pastvinková vyjížďka s kámošem Šibalem

Jaro je tu a konečně jsme s bratránkem Šibalem a našema parťačkama začali jezdit na naše oblíbené pastvinkové vyjižďky. Většinou v neděli kolem jedenácté vyrážíme přes neobdělané pole a pak kousek podél trati směr Beroun. Pak zamíříme nahoru do kopců s měkkým zatravněným terénem na mezipolní cesty a louky s nádherným výhledem na řeku. Pozvolna se zahříváme a rozhýbáváme. Máme různě dlouhé okruhy a oblíbená místa pro klusík nebo krátký cval. Zatím chodíme spíš kratší okruhy, než se zase dostaneme trochu víc do kondice. A pokaždé, než opustíme louky úplně a sejdeme dolů do vesnice, dopřejí nám parťačky za odměnu pastvinku. A travička je tu vskutku šťavnatá a chutná. To si pak nevšímám ničeho než trávy a spokojeně si pobroukávám. Po návratu do stáje nás zpravidla čeká krom čištění nožiček, mytí kapsičky a případného vykapání očiček, odměna v podobě chlebíku a teplého mashe. To je dobrota! Mám kyblík pokaždé důkladně vylízaný. Dal bych si i víc, ale parťačka mi říká, že přecpávání takovými věcmi není dobré pro má kopýtka, takže dostanu tak akorát na doplnění energie po vyjížďce.

Nj, pořád jestě se mohu vždycky těšit na mrkve, jablka a především, na banány!

Dědeček, teda, parťaččin tatínek, mi už nějaký čas posílá pár banánů navíc, to ho šlechtí :-)

Po návratu z pastvinky

Jsem to ale fešák, že? Nutno říct, že mi to trochu kazí přelínávání. Parťačka strávila většinu sobotní pastvinky vyčesáváním a taháním srsti. Krom prachu a chlupů na plicích si toho nemálo odnosila na bundě i svetru. Ale za pár dní se zbavím zimní srsti docela a bude ze mě zase zlatohřívák.

A tady jsem po návratu z procházky a chystám se trochu si schrupnout.

Ještě zapózovat pro parťačku...

A tady už chrupkám. Trochu nám tu fouká.

A tady ve vanách máme vodu. Je to první místo, kam zamířím po návratu do výběhu.

Foto se shora, cestu úvozem znám moc dobře.

To byla dobrota! Vysomroval jsme na Šibalově parťačce máslovou sušenku. Ta ví, jak na mě.

Nenašla by se ještě jedna sušenčička pro Vandálka? Klidně jich může být i víc?

Topím se v seně...

Trochu jsem se venku zapotil. Mám ještě pořád silný kožich...

Po uši v seně.

Co tu pořád strašíš s tím foťákem?

To byla zase dřina. Dám si asi šlofíka.

Jdu domů.

Prdím na tebe...

Dubnová pastvinka

Konečně začala růst pořádná travička. S parťačkou jsme byli popásat na louce pod úvozem. Sice dost foukalo, ale na sluníčku bylo hezky a ta ostřice! To byla ňamka!

Březen, za kamna vlezem

Takhle protáhnout jsem se dřív neuměl. Ale teď je to pro mě hračka. Je to s podivem, kde všude se dá nalézt nějaký ten mlsíček. Travička zelená, to je moje potěšení :o)

S kámoškou Amálou u sena. Občas se vzájemně nakopneme, ale jinak si celkem rozumime.

V březnu nás čekala ješte nečekaná sněhová nadílka. Naštěstí nevydržela dlouho.