Tak se zase jednou hlásím z Karlštejna. Jak jsem si posledně pochvaloval, že při čištění zvedám ochotně všechny čtyři, tak to už není moc pravda. Při změnách počasí mě artróza zlobí víc a to dá parťákům hodně přemlouvání a přetlačování, než se překonám a na tu pravou nohu přenesu váhu a půjčím jim levou. Snaží se ji vyčistit rychle, většinou mi ji zvedá parťák a parťačka se do mě opírá z levého boku. Někdy je to horší, někdy lepší.
Minulou středu mi s velkou slávou nasadili na zadní nohy magnetické termobandáže. Levou jsem si krátce na to přišlápl při vstávání a poněkud ji zmasakroval, pravá, ta podstatnější, drží.
V neděli jsem dostal třetí dávku Bonharenu do žíly. Parťačka mě drží u hlavy a drbe, majitelka stáje aplikuje. Nutno ji pochválit, dělá to dobře. Koncem listopadu mě čeká další injekce kortikoidů do kloubu od pana doktora.
Zatím na sobě účinky te kyseliny hyaluronové moc nepozoruji, ale na to je ještě brzy, jsem v polovině kůry.
Dozvěděl jsem se, že můj vrchní pedikér, pan Langmajer, má vykloubené rameno, proto nemohl přijet na pravidelné strouhání. Tak jsem to sfoukl s kovářem, který přijel dělat Rebeku a Valdu. Držič se sice zapotil, ale proběhlo to bez nějakých extrémů. Zas mám na osm týdnů klid, akorát parťáci mi tu a tam orašplují špičky a kraje, aby se mi kopyta nedeformovala. Doufám, že se pan Langmajer brzy uzdraví, byl na mě hodnej a trpělivej, i když jsem mu dával zabrat, takže mu přeji jen to dobré.
Když zrovna nemusím zvedat nohy kvůli čištění, tak jsem spokojený. Mám pro sebe balík sena, dost vody a nějakou tu travičku k uždibování, na ostatní koně vidím a vůbec je to tu fajn. Parťáci pokaždé přivezou spoustu banánků, mrkvičky a řepy. V sobotu se za mnou byla podívat i babička a přivezla mi ovesné kuličky, to jsem si pošmákl. Zatímco ve výběhu uklízeli kobližky, obral jsem je o poslední drobeček.
Připomenu parťačce, aby sem dala co nejdříve nějaké fotky. Nějak to zase zanedbává.
