sobota 11. února 2012

pátek 3. února 2012

Čtvrteční oslava mých 23. narozenin

Tak, těžko uvěřit, ale včera, druhého února, jsem oslavil své třiadvacáté narozeniny. Oslava proběhla jen v úzkém rodinném kruhu, ale byla docela fajn.

Už jsem si ve středu večer říkal, čím to, že parťáci nejedou a oni místo toho přijeli ve čtvrtek. Parťačka měla totiž závěrku, tak dřív nemohla, ale zato mi upekla bochánky z jablek, medu a ovesných vloček, abych měl něco slavnostnějšího.

Přinesla mi do výběhu kyblíček s mashkou a bylinkami, abych slupnul něco teplého, když je těch minus patnáct. Spokojeně jsem si pobroukával, nepohrdl jsem ani chlebíkama.

Co víc, babička mi poslala hromadu ovesných kuliček, takže jsem si pošmákl a posilnil se na tuhou noc. Ještě mi něco zbylo na víkend, tak to se těším.

Oslava utekla rychle, když jsem sbufnul posledni mrkev a rozlučkový banán, počkal jsem, až mi parťák odstraní ledový škraloup z vody, a pořádně se napil.

Mrazy mě zatím netrápí, mám kvalitní kožich, slušnou termoregulaci a dost energie na topení. Seno je nadále ve dvou krmelcích a nemám problém se k němu dostat, když mám hlad. Pro jistotu mi parťačka zařídila, abych dostával olej do žrádýlka i ráno, abych měl nějakou tu energii navíc, aniž by škodila kopýtkům a tak.

No, akorát ten povrch, to je jak měsíční krajina, chodit se v tom nedá. Od sena k vodě nám tu natáhli koberec ze slámy, což pomáhá, ale stejně se nemohu dočkat, až to trochu povolí.

Jsem zvědavý, co mě čeká o víkendu. Minulou neděli na mě parťačka nečekaně vyrukovala se sedlem a šli jsme chvíli pracovat do haly. Prý jsem na ni byl už moc drzý, tak abych svou energii trochu vybil. No, možná, jenom možná, měla pravdu. Teď už jsme si to vyříkali, tak snad bude klid. Akorát se obávám, že ta práce teď bude hrozit pravidelněji.