Tuhle neděli jsme zase jednou vyrazili na procházku. Já, Adam, Sally a naše parťačky. Daly jsme pěknou štreku do kopce a pak s kopce. Kopýtka jsem měl zkrácená a vyřezaná ze soboty, tak se mi dobře ťapkalo. Trochu jsem sice funěl, protože moje kondička už není co bývala a taky jsem se lehce zpotil (aby ne v takovem kožichu), ale jinak to docela šlo. Samozřejmě o dost lepší by bylo, kdyby při cestě byla tráva a ne sníh. Sotva se mi podařilo odhrabat sníh a zakousnout se do trávy, už mě popoháněli, abych se necoural. Ale po návratu jsem zfutroval fůru jablek a něco banánů zatímco mi parťačka čistila kopýtka. Ve výběhu jsem se vrhnul na nádherný koberec ze sena. Parťačka pořídila fůru fotek >:o
Jinak jsem měl i drastičtější zážitek. Jak jsem tak postával blízko pásky ve východu a doufal, že parťačka si to s procházkou rozmyslí a nechá mě utápět svůj čumák v čerstvě rozbaleném koberci ze sena, něco mě koplo do zadku, až jsem překvapeně popoběhl. Neviditelný kůň asi. Funěl jsem a nervozně se rozhlížel kolem sebe, připravený uskočit a utéct, pokud to zkusí znovu, ale už se neobjevil. Místo toho mě parťačka hladila po čumáku a dostal jsem jabko a od majitele pastvin celou řepu. To mě uklidnilo. Ten neviditelnej nedostal nic. Dobře mu tak!
