Tak zase jednou zdravím z Karlštejna a přikládám pár fotek ze září a počátku října. Vzhledem k šedivému a deštivému počasí toho teď parťačka moc nenafotila. Většinu měsíce jsem stravil ve výběhu s kamarádkou Odetou, ostatní byli na pastevním režimu na jiných loukách. Měli jsme soukromčo a klídek. Když Odeta hlídala, dal jsem si šlofíčka. Nejednou mě parťačka zastihla nataženého na zemi užívajíc si posledních hřejivých slunečních paprsků.
Ještě víc jsem zmedvědovitěl, v noci už mrzne, co naplat.
V sobotu 8. října jsem tu měl vzácnou návštěvu - přijel se za mnou podívat dlouholetý kamarád parťačky se svou drahou polovičkou a její dcerou. Holka byla šikovná. Ve výběhu jsem ji chvilku povozil bez sedla. Nejdřív mě to trochu popudilo, že mám makat ve výběhu, a párkrát jsem vyhodil. Ale jezdkyně se nedala zastrašit.
V neděli za mnou přijel pan kopytář. Docela jsem koukal, že ho nepoznávám. Parťačka se totiž rozhodla, že po dvou a půl letech mám kopýtka spravená, ale možná by se našla nějaká vhodnější úprava kopyt vzhledem k mé váze a mizernému stavu šlach atp. způsobeném artrózou.
Přijel se na mě podívat pan Langmajer. Nejdřív jsme se prošli po silnici a po poli a pak mi zkrátil rašplí špičky a příště přijede v listopadu. Na předcích jsem rozdíl nijak nepocítil, ale zadní nohy se mi teď pokládají lépe a je to znát na svižnější chůzi bez sedla i pod ním. Tak uvidíme, jak to půjde dál.
Jinak se těším dobrému zdraví, váhu si zatím udržuju, mám dobré papání. Musím si postěžovat na jednu věc. Objevil jsem, že před výběhem jsou napadané žaludy. Ochutnal jsem je a zjistil, že je to fakt ňamka. Jenže parťačka mě pokaždé odtáhne pryč a ještě mi vynadá, že prý je to jedovatý. No nevim, to by snad nebylo tak dobrý, kdyby to bylo toxický? Asi tomu nerozumim...
