Čest pastvě!

Čest pastvě! Jak se vede?

U mě dobrý. Slunce krásně svítilo a hřálo, tráva je stále ještě zelená a je jí dost. Dneska přijela parťačka až odpolko. Jako obvykle přivezla jabka a banány, což je pokaždé příjemné zpestření. Máme takový uvítací banánový rituál, který spočívá v tom, že se poflakuju po výběhu a po očku sleduju, kterak se ke mně parťačka blíží. Nechám jí chvilku vycukat a jakmile se přiblíží na dvacet kroků, tak si jí jako teprve všimnu a rozejdu se k ní. Vím, že má v kapse nebo za zády schovaný banán. Vždycky. Je to jediná jistota v celém vesmíru, na kterou bych si bez váhání vsadil. A taky jediná věc, ve které je parťačka přísně důsledná.

S hřebelcováním to dnes nijak nepřeháněla, vzala mě jen hřbílkem a hrubým kartáčem a pak mi vyčistila kopyta. Podezřívám jí, že cílem celé akce bylo dostat koňský prach z mé srsti do vzduchu, aby si z něj mohla něco přivézt domů na svém oblečení. Jeden z typických abstinenčních příznaků po skončení pracovního týdne. Nevím, co by dělala po měsíci beze mě...

Po čistícím rituálu jsme vyrazili ještě s Adamem a jeho parťačkou na okružní procházku. Asi tak na hoďku. V dnešním vedru jsem se docela zapoťil, to ta zimní srst, ale jinak jsem šel pěkně, ani jsem neklopýtal. Občas byla parťačka trochu otravná, protože sotva jsem sklonil hlavu k zajímavému trsu trávy, mlaskala na mě a snažila se mě popohnat. Myslel jsem, že tohle jsme si už vyříkali. Celé léto jsme chodili na pastvu a teď tohle, procházka, která smrdí prací. Některé úseky jsem se překonal a skoro jsem na trávu ani nekoukl, ale většinou jsme kapku zdržovali. Nic se nemá přehánět.

Nakonec jsme to s Adamem se souhlasem parťaček zapíchli zpět u výběhu. Pak mě parťačka párkrát vyblejskla a s pomocí Adamovy parťačky se vysápala na můj hřbet. Decentně jsem vyhodil zadkem, jakože ať si moc nezvyká, ale pak mi došlo, že si léčí těžký absťák (naposled jsme spolu podnikli vyjížďku někdy v létě), tak jsem to nechal být. Beztak tam nepobyla moc dlouho, jen se alespoň na chvíli potřebovala podívat na svět z mého hřbetu. Odtud prý vypadá o moc líp :o)

Po pastvě se na mě obě parťačky vrhly, aby mi ošetřily kopýtka. Vyčistily je háčkem na kopyta a do střelkových rýh nacpaly Kubatolem nastříkanou gázu. Mezi patky té mé tragické pravé přední nacpaly gázu s kopytním tmelem Keratexem, který je jemnější než Kubatol. Zdá se, že se mi kopýtka zlepšují. I ta chronická hniloba střelky u pravé přední, už na ní zase bez problémů vydržím déle stát a klidně dám levou nohu. A při čištění háčkem se nesnažím pravou vytrhnout, protože už to nebolí. No jo, všechno má své výhody a nevýhody. Měkká tráva je super na klouby a mou artrózu, ale daří se tu i bakteriím.

Na závěr jsem zfutroval pár jablíček a banán, které jsem dostal za to, že jsem tak pěkně držel nožičky, a vrátil se do výběhu za Sally. Ona si parťačka vždycky najde nějaký ten důvod, proč bych měl dostat něco dobrého. Můžu já pak za svou rozežranost?! Kdepak, já nejsem ten, kdo mě zmlsal. Ale nic to nemění na faktu, že mlsám ze srce rád...