Tak, tady jsem strávil většinu léta - v Šibalím výběhu. Měl jsem tam docela komfortní vybavení, pravidelně doplňovanou zásobu vody a vlastní balík sena v krmelci. Před sluníčkem jsem se mohl schovat pod velkou korunu stromu, na jehož kořenech je vyskládán Šibalí pomníček. Parťačka pokaždé, když přišla, mi odklízela kobližky z mého odpočívacího místa, abych si je nenosil v kopytech. Krom toho sbírala valouny, které jsem občas při hovorech s Šibalem odhrábnul kopytem trochu dál. Dost by ji prý zajímalo, co to tam spolu vyvádíme, že jsou tak daleko. Pořád má snahu mi masírovat šlachu na pravé zadní a zadek, aby se trochu prokrvily, což mě občas nebaví, protože to znamená, že nestojí přede mnou a nemůžu loudit nějaké dobrůtky. Posledně, když jsem ji chtěl obrat o řepičku od babičky a mrkvičku, musel jsem za ní chodit po výběhu a somrovat po kouskách. Skoro dva měsíce jsme se z výběhu v podstatě nedostali, netroufla si mě svést z kopce v hrůze z toho, že se nahoru budu sápat jako o třech nohách.
Minulý pátek se ovšem stádo stěhovalo do dolejšího výběhu nad mlýnem, takže i já jsem si zase jednou sešel kopec. Docela to šlo, cesta dolů mi potíže nečiní. Mám kliku, majitelé stáje nám dovolili nastěhovat se do části výběhu, kde jsou Quido s Oddyseou a pomohli parťačce s ohrazením a vyčištěním od lepíků. Kvůli mě tam udělali zbrusu nový vchod. Mám tam stín, závětří a vidím na stádo ve vedlejším výběhu, kde je má kámoška Odeta. Sousedka z bližšího výběhu, která sem chodí v noci, se na mě nějak zaměřila a chodí okukovat, co tu dělám. To já si jí zas tak moc nevšímám, je to mladice a lehkonohá plňaska, ne tak docela můj typ.
Po pátečním stěhování došla parťačka k názoru, že jsem si nerovnoměrným zatěžováním zadních nohou možná zablokoval páteř a je to jeden z důvodů, proč tak kulhám a ulevuji si na tu pravou. Takže se vrhla na net a jala se hledat nějakého fyzioterapeuta. Zaujala ji paní Monika Plachá a tak nelenila a hned jí zavolala aby mi domluvila vyšetření a masáž. Návštěva se konala překvapivě brzy, neb paní Placha je z Berouna a měla hned ve středu čas. Tak jsem se asi po dvou měsících zase jednou podíval do stáje a pobyl nějaký čas v boxu. No, nadšený jsem z toho nebyl, nemám tyhle uzavřené prostory rád, ne když v dohledu není ani jeden kůň. Parťačce jsem udělal docela ostudu, to má za to, že mě nevarovala předem. Netrpělivě jsem hrabal kopýtkem a škubal se na ohlávce. Musel jsem jí dát patřičně najevo, že místo ošmatlávání mi raději měla dovézt nějaké mrkvičky a podstatně víc řepy. Včera se teda moc nevyznamenala. Přes mé útěkářské snahy mě ovšem paní zvládla namasírovat i vrátit mi bederní obratel tam, kam patří. Poté, co se s námi rozloučila, jsem si to dost svižně metelil zpátky do výběhu. Klidně bych se i chvilku popásl na travičce, ale parťačka prohlásila, že musí nanosit vodu a stihnout na devátou vlak do Prahy, takže z toho nic nebylo. Teda, nic víc, než rozlučkový banán. Když odcházela, už se rychle stmívalo. Den se krátí a brzy zase začne jezdit s čelovkou. Vyhrožovala mi, že když jsem teď dole na rovince, tak začneme chodit na procházky na louku k mostu, neb jsem ztuhlý a co víc, pekně jsem zvlčil. A bude mi dělat masáže, podle instrukcí, které obdržela od paní Plaché, protože ta středeční celková masáž mi prý bezpochyby prospěla.
Jinak už konečně máme sehnané ocelové jekly na kostru přístřešku a bitumanové desky na střechu, takže brzy mi budou parťáci stavět domeček na zimu. Jsem zvědavý, jak si s tím poradí.
To je asi tak v kostce všechno a na závěr přidávám odkaz na stránky paní Plaché. Je to zajímavé čtení.
