Středeční pochvala

Tak, dneska za mnou opět přijela parťačka. To čumim, v týdnu jsem od ní obvykle míval klid. Byla nadšená z toho, že mě našla u balíku sena a přitom ostatní koně byli nablízku. Dokonce i ostrá Rebeka.
Když mi přišla dát uvítací banán, ochomýtaly se kolem mě Amálka s Lagunou, tak jsem jim musel vysvětlit, že tohle jen MŮJ banán! Pochopily to docela dobře. Parťačka mě vytáhla z výběhu na malou pastevní procházku, během níž mě vypucovala kožich od přebytečných chlupů a vyčistila kopýtka. Pořád mě chválila, jaký jsem statečný a šikovný koník. Doposud nemám žádné kousance a kopance a už si bráním svůj kyblík při snídaních a večeřích. Jsem prostě frajer. Snad už to bude dobré. Tak zatím!

Nedělní mikrovyjížďka

Musím se pochlubit, v neděli se parťačka rozhodla, že mě zkusí vzít na malou vyjížďku seznámit mě s okolím výběhu. Vyčistila mě, navlékla na mě uzdečku a takovu dečku místo sedla a před branou na mě nasedla z velkého uřízlého kmenu stromu. Očividně počítala s tím, že budu vyhazovat nebo nějak jinak dávat najevo nelibost nad tím, že si na mě dovolila po tolika měsících nasednout, ale překvapil jsem ji. Dali jsme krokovku, z velké části pastevní a zakončili rácháním nožiček v Berounce. Parťačka byla tak nadšená, že mě nacpala spustou mlsků a banánem naa rozloučenou. Jsem prostě šikovnej koník, když chci :o)

Výběh s výhledem na Karlštejn

První víkend v nové stáji

Dnes se parťačka přijela podívat opět i s přítelem. Přinesli něco dobrého na zub a pak zmizeli a odpoledne se už objevila jen parťačka. Šli jsme na procházku s kolegou Šibalem a jeho parťačkou a taky s námi byl Valda. Popásli jsme, se Šibalem jsme si vcelku padli do noty. Koukli jsme k řece. Cucnul jsem si, ale brodit se mi moc nechtělo. Všude byla spousta turistů a u přejezdu také docela provoz. To mi trochu vadilo, ale nakonec jsem to zvládl. Po návratu do stáje mi parťačka vyčistila kopýtka a napatlala proti hnilobě. Taky na mě otestovala novou dečku, co chce používat místo sedla, to jsem na to naše ježdění zvědav. Nakonec jsme vyrazili zpět do výběhu. Nemusím zmiňovat, že jsem zfutroval spoustu mlsků.

Stále ještě nemám žádné šrámy ani kousance a ke koním se už odvažuji přijít podstatně blíž. Ani jsem nijak nezhubnul.

Stěhování 31.3.09

Parťačka přijela v úterý na jedenáctou hodinu. Vytáhla mě z výběhu, nacpala seno do sítě, abych se u vazáku moc nenudil s důkladně mi vypucovala kožich a kopýtka. No, kopýtka v rámci možností vzhledem k blátu. Výběh trochu vyschl, ale před vchodem byla hluboká blátivá kolej, od které jsem se zapatlal. Před jednou jsme vyrazili na louku u příjezdové cesty, kde jsem se chvíli pásl a parťačka mi obvázala nohy bandážema, abych se cestou nezranil. Těžko říct, jestli to k něčemu bylo. Moc pěkně mě nezabandážovala, nejsme na takové věci zvyklí. Chviličku po jedné přijel džíp s přívěsem. Dovnitř se mi moc nechtělo, ale parťačka mě tam nalákala sprostě na banán. Pak mi tam pověsili síť se senem, zaklapli za mnou dvěře a chvíli jim trvalo, než se jim podařilo vyjet zpátky na cestu. Měl jsem co dělat, abych vyvažoval, hrabal jsem rozčileně kopýtkem, ale když jsme se rozjeli, soustředil jsem se na vyvažování. Nejeli jsme dlouho, dvacet minut, možná půl hodiny. V přívěsu mi bylo vzhledem k mé dlouhé srsti a teplému počasí dost vedro, takže mě tam našli po příjezdu promočeného potem. Možná to taky byly částečně nervy. Měl jsem kliku na počasí, bylo nádherně, slunce svítilo a vítr nefoukal, tak jsem dostal kupičku sena a oschl na sluníčku. Pamlsky se nešetřilo. Mamka přítele paťačky napekla fůru koláčků jen pro mě, byly vynikajicí. Po chvilce mě parťačka vzala do výběhu k ostatním koníkům. Jeden mě sice přišel uvítat, ale na můj vkus na to šel moc rychle, tak jsem se ho snažil nevšímat. Pak se přihnala vůdčí kobyla a jasně mi dala najevo, že tady velí. Docela mě párkrát prohnala. Taky jeden klusák mi nedal pokoj. Podle očekávání mě koně nechtěli pustit k senu a to přitom byly ve výběhu dva balíky na šest koní včetně mě. No, nemohu říct, že by mě to překvapilo.

Další den se na mě parťačka přijela podívat večer po práci. Akorát se rozdávalo krmení. Taky jsem dostal kyblíček, ale porcička je zatím malá, protože parťačka si přála, abychom na krmení najeli postupně, když jsem teď byl jen na senu. Zatím si od ostatních koníků udržuji odstup. Když čumákují jinde, nacpu se senem a když se na mě řítí někdo z dominantních, včas poodejdu. Sice straší, ale zatím nemám žádné kopance a kousance. Snad se to časem podá. Parťačka mi vyčistila kopýtka a pak pelášila domů, protože se už začalo stmívat.

Poslední víkend na pastvinách 28.-29.3.09

Dlouho jsem se neozýval. Nebylo moc o čem psát. Parťačka mi říkala, že našla stáj s pastevním ustájením blíž k Praze. Znamenalo by to, že by za mnou mohla jezdit i v týdnu. Byla se tam podívat na výběhy a hlavně jak vypadají koníci a jak je tam řešené krmení a tak vůbec. Podle všeho se jí tam líbilo, protože v úterý se máme stěhovat. Radost z toho moc nemám, zvykl jsem si na kamarádku Sally. Čeká mě zvykání na nové stádo a vůbec změna prostředí.

Dnes mi dělali úpravu kopýtek, v nové stáji chci udělat dojem. Ani jsem moc nezlobil, musim se pochválit.

Návštěva 14.února 2009

Moje dvacetiny

Tak, je to děs, jak ten čas letí, v pondělí mi bylo dvacet let. Parťačka mi sice blahopřála až dnes, ale zpoždění jsem jí odpustil, protože mi přinesla vlastnoručně vyrobenou bonbonieru s mlskama jen pro mě. Byly to takové kuličky z ovesných vloček, mrkve, jabka, melasy a banánů. Smíchala to dohromady a usušila v troubě. Dobrůtka. Moc mi jich na zítra nezbylo. Příliš na mě na fotce nekoukejte, mám tam kožich mokrý od bláta. Už mě to bahno nebaví, chodit se v tom pořádně nedá a když si lehnu do sena, velká část se v něm utopí...

Návštěva na Hradčanech

Minulý týden jsem měl volno, parťačka totiž odjela na víkend do Orlických hor, kde na Hradčanech manželé Svobodovi pořádali kurz zapřahání do břemene (http://www.svobodovi.cz/). Prý chtěla zjistit víc o povaze práce, kterou jsem vykonával zamlada a zkusit další způsob komunikace se mnou. Dneska to na mě zkoušela. Ne, že by zapřahala, vždyť ani nemá postroj, ale navlékla na mě obřišník a půjčenou vozovou ohlávku. Nebyl jsem nadšen, ale jasně jsem dal na srozuměnou, že hot, čehý, hyjé, prr a curyk znám. Huj mi nic neříká...

Koníci a kukuřičná siláž

Během mrazů se u nás na pastvinách změnila strava. Během cca 14 dnů jsme pozvolna přešli na kukuřičnou siláž. Je to mňamka, ale protože parťačka donedávna věděla o siláži jen to, že existuje a krmí se jí skot, pokusila ze z různých zdrojů o tomto krmivu zjistit co nejvíc. Nenašla toho mnoho, ale pár užitečných informací se našlo a tady jsou pohromadě.

V Čechách se v dnešní době u koní se siláží setkáváme velmi zřídka, avšak dříve se jí koně, zejména tažní, krmili běžně. Ze zahraničních článků vyplývá, že jinde ve světě to zas tak neobvyklé krmivo pro koně není, zejména v Německu farmáři nalézají oblibu ve foliovaných silážových balících. Také ovšem kladou důraz na vysokou kvalitu siláže a preventivní očkování koní proti butulismu. Siláží se krmí i v případech, kde prašnost sena zhoršuje stav koníků s problémy horních dýchacích cest a v malém množství se přidává i dostihovým koním.

Co to vůbec kukuřičná siláž je?
Slovy laika, kukuřice se poseče a celá, nejen klasy, se rozseká a zkonzervuje mléčným kvašením bez přístupu vzduchu. Patří mezi glycidová krmiva, tj. krmiva se snadno využitelnou energií. Ze siláží je ta kukuřičná energeticky nejbohatší.

Naproti tomu je poměrně chudá na bílkoviny, má velmi málo vápníku a pro svou vysokou kyselost může způsobovat odvápnění, tj. může mít negativní vliv na kosterní soustavu a klouby. Z tohoto důvodu se nedoporučuje podávat březím a laktujícím kobylám a mladým koním, neboť u těchto skupin koní je zvýšená potřeba vápníku a jeho nedostatek by poškodil vývoj koníků. Také koním v těžké práci se nedoporučuje.
Kyselé pH je vhodné neutralizovat přidáním mletého vápence nebo plavené křídy, pak riziko odvápnění nehrozí.
Pro svou nižší nutriční hodnotu se siláž nedoporučuje jako hlavní krmivo a vedle sena by měla být doplňována i jadrným krmivem jako zdrojem bílkovin.

Zásadní význam má kvalita siláže. Vůně by měla být příjemná kvasná, kořeněná. Pokud je cítit ostře, může obsahovat kyselinu máselnou nebo octovou, které jsou (nejen) pro koníky jedovaté, špatné skladování též může způsobit vznik mykotoxinů, které jsou rovněž velmi nebezpečné. U siláže je klíčová jak výroba (např. kontaminace půdou či mrtvými zvířaty může dát vznik smrtícímu butulismu), tak skladování. V teplých měsících vydrží v suchu skladovaný otevřený balík asi tři dny, v zimě i celý týden. Před každým krmením by se ale měl zkontrolavat vzhled siláže i vůně, zda se nekazí. Pokud ostře zapáchá nebo je směs oslizlá či má netypicky tmavou barvu, pak se nesmí v žádném případě zkrmovat. Stejně tak při objevení plísní na balíku. Dokonce i trhlinka ve folii silážového balíku si říká o zvýšenou pozornost.

Siláží je třeba krmit s obezřetností. Při zachování všech postupů je to krmivo pro koně bezpečné, enegeticky vydatné a velmi chutné.
Přivykání na krmnou dávku by mělo probíhat postupně a vzhledem k vysoké energetické hodnotě to nepřehánět s množstvím. Obecně se odává max cca 15 kg na den pro jednoho koně. Při překrmování by mohlo dojít (stejně jako u jiných vysoce energetických krmiv) k poškození jater a ledvin.

Zimní procházka 10.ledna 09