Parťačka přijela v úterý na jedenáctou hodinu. Vytáhla mě z výběhu, nacpala seno do sítě, abych se u vazáku moc nenudil s důkladně mi vypucovala kožich a kopýtka. No, kopýtka v rámci možností vzhledem k blátu. Výběh trochu vyschl, ale před vchodem byla hluboká blátivá kolej, od které jsem se zapatlal. Před jednou jsme vyrazili na louku u příjezdové cesty, kde jsem se chvíli pásl a parťačka mi obvázala nohy bandážema, abych se cestou nezranil. Těžko říct, jestli to k něčemu bylo. Moc pěkně mě nezabandážovala, nejsme na takové věci zvyklí. Chviličku po jedné přijel džíp s přívěsem. Dovnitř se mi moc nechtělo, ale parťačka mě tam nalákala sprostě na banán. Pak mi tam pověsili síť se senem, zaklapli za mnou dvěře a chvíli jim trvalo, než se jim podařilo vyjet zpátky na cestu. Měl jsem co dělat, abych vyvažoval, hrabal jsem rozčileně kopýtkem, ale když jsme se rozjeli, soustředil jsem se na vyvažování. Nejeli jsme dlouho, dvacet minut, možná půl hodiny. V přívěsu mi bylo vzhledem k mé dlouhé srsti a teplému počasí dost vedro, takže mě tam našli po příjezdu promočeného potem. Možná to taky byly částečně nervy. Měl jsem kliku na počasí, bylo nádherně, slunce svítilo a vítr nefoukal, tak jsem dostal kupičku sena a oschl na sluníčku. Pamlsky se nešetřilo. Mamka přítele paťačky napekla fůru koláčků jen pro mě, byly vynikajicí. Po chvilce mě parťačka vzala do výběhu k ostatním koníkům. Jeden mě sice přišel uvítat, ale na můj vkus na to šel moc rychle, tak jsem se ho snažil nevšímat. Pak se přihnala vůdčí kobyla a jasně mi dala najevo, že tady velí. Docela mě párkrát prohnala. Taky jeden klusák mi nedal pokoj. Podle očekávání mě koně nechtěli pustit k senu a to přitom byly ve výběhu dva balíky na šest koní včetně mě. No, nemohu říct, že by mě to překvapilo.
Další den se na mě parťačka přijela podívat večer po práci. Akorát se rozdávalo krmení. Taky jsem dostal kyblíček, ale porcička je zatím malá, protože parťačka si přála, abychom na krmení najeli postupně, když jsem teď byl jen na senu. Zatím si od ostatních koníků udržuji odstup. Když čumákují jinde, nacpu se senem a když se na mě řítí někdo z dominantních, včas poodejdu. Sice straší, ale zatím nemám žádné kopance a kousance. Snad se to časem podá. Parťačka mi vyčistila kopýtka a pak pelášila domů, protože se už začalo stmívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat