Tak, dnešek jsem si teda užil. Ráno jsem nedostal kyblíček s krmením, parťačka přijela podezřele brzo a nedala mi ani banánek, ani mrkvičku nebo nějakou jinou dobrůtku a svedla mě dolů do stáje. Nevěděl jsem, co si o tom myslet. Ale jak jsem tak pozoroval, Odeta to se svou parťačkou měla to samé. Ve stáji mě šoupli do boxu, vypucovali kožich, vyčistili kopýtka, ale ani jeden mlsíček jsem nedostal. A zdálo se mi, že všichni parťáci - moji, Odetiny i Nickiho, na někoho čekají. No, něco po půl jedenácté to přišlo. Do stáje přijel zubař. Pan doktor Havelka z Brna. Už mi dělal zuby před rokem a půl. Moc se mi to tehdy nelíbilo.
Nejdřív přišla na řadu Odeta. Snášela to dost dobře. Mě tentokrát přispali trochu víc, až měla parťačka strach, abych si nezapletl nohy a nezbuchnul. Hlava mi ztěžkla a hrozně se mi chtělo spát. Ale pak mi ten pán otevřel hubinu a koukal mi na zuby, až mi tam strčil takovej otvírák a já nemohl papulu zavřít. Prsty mi prošahal zuby až nahoru a pak mi přečnívající a ostré zuby zbrousil. To aby se mi dobře papalo. No nelíbilo se mi to, od té brusky mi vibrovala celá hlava. Ale pan doktor byl šikovnej a brzy jsem to měl za sebou. Dokonce jsem dostal důchodcovskou slevu. Po mě šel na řadu ještě Nick, ten měl velké broušení, možná poprvé v životě, podle stavu chrupu. Jinak mám prý zuby všechny a v pořádku, takže k baštění mi prý poslouží ještě hodně let.
Nejhorší na tom všem bylo, že jsem nesměl nic jíst ani před a už vůbec ne asi dvě hodiny po injekci. To abych se neudusil. Jakmile jsem se probral, tak jsem dostal trochu seníčka, vodu a taky pěknou porci mashky jako náhradu za snídani. A pak se šlo s Odetou domů. Cestou jsme něco málo popásli, ale bylo děsné vedro, tak jsme si už pospíšili do výběhu. Měl jsem velkou žízeň, takže jsem pil opravdu dlouze.
Jinak, stihl jsem zbaštit i nějaké ty banánky, dvě tři mrkvičky a hlavně ovesné kuličky od mojí babičky :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat