Uplynulý rok 2011 se nesl v duchu příjemného lenošení a občasné lehké práce v hale nebo na poli. Do kopců jsme vyrazili jen párkrát, až v časném podzimu. Jak jinak než s lady Odetou. V teplých letních dnech jsem se chodil s parťačkou plavit do Berounky a užívat si travnaté pastvinky. Tráva se loni udržela od jara až do konce prosince, je to malý zázrak. A také jisté nebezpečí. Až s odstupem času jsme zjistili, že s jarní pastvou se mi přichvátila přední kopýtka. Škroby, to jsou nepřátelé, kterým se v pastevním ustájení obtížně čelí.
Po většinu roku se mi o kopýtka staral pan Podhajský, ale během léta se mi nějako začala deformovat patka na levé zadní a vůbec se mi patky nějako zúžily. Také jsem si ulevoval na zadní nohy, čehož si začali všímat různí lidé, a tak se po velkém váhání parťačka přeci jen rozhodla pro změnu metody strouhání. Nebyla to lehká volba, protože za péče pan Podhajského se má kopýtka dostala z bídného do pěkného stavu, ale nakonec si parťačka řekla, že nastal čas zkusit něco nového, pokud mi to má ulevit na mé artritické šlachy. Tak jsme zkusili pana Langmajera a zdá se, že je to v pořádku, že to chyba nebyla. Chodí se mi teď o něco snáz. Akorát chronická hniloba střelky mě dál pronásleduje. V mokrém počasí se bahno mísí s kobližky a bakteriím se daří. Bojujeme s tím pomocí dehtu a Chlumského roztoku, ale je to nekonečný boj.
Poslední dobou nějak nemám žádné fotky. Počasí je povětšinou mokré, obloha šedivá a barvy přírody hnědošedé, zkrátka nic moc. Fotky jsou rozmazané a nehezké. Ani takový krasavec jako já to nezachrání.
Můj týdenní režim je stále stejný. Ve středu přijíždí parťačka s parťákem na kontrolní návštěvu, tj. vyčistit kopýtka a dát mi hromadu mlsíků. Už jsem se naučil, že když večer vidím světélko, jsou to nejspíš parťáci s baterkou a nesou mi dobroty. Často už stojím u východu a čekám na ně.
K Vánocům jsem dostal od parťačky koňský koláčky, od babičky Květy hromadu ovesných kuliček a také sušenou vánočku. Od druhé babičky a dědy dostávám každou neděli banány navíc, takže si rozhodně na nic nemohu stěžovat.
Na Nový rok jsme si symbolicky vyšli s Odetou a všema parťákama na pole. Jen tak bez sedla. jak na Nový rok, tak po celý rok.
Co jinak za novinky. V neděli jsme zase jednou s Odetou dali krátkou vyjížďku. Bylo příšerné bahno, dost mě to unavovalo, tak jsme to moc neprotahovali. Parťačce se zdám nějaký pohublý, proto mi zvýšila množství vojtěšky v krmné dávce. Uvidíme, jestli to zabere. Výběh je jedno velké bahniště a pohyb v něm dost vyčerpává. Raději bych sníh než tohle.
No, uvidíme, co uvidíme.
Doufám, že parťačka vyšťárá nějaké fotky a hodí je sem. Nějak to poslední dobou fláká.
