sobota 4. února 2012
pátek 3. února 2012
Čtvrteční oslava mých 23. narozenin
Tak, těžko uvěřit, ale včera, druhého února, jsem oslavil své třiadvacáté narozeniny. Oslava proběhla jen v úzkém rodinném kruhu, ale byla docela fajn.
Už jsem si ve středu večer říkal, čím to, že parťáci nejedou a oni místo toho přijeli ve čtvrtek. Parťačka měla totiž závěrku, tak dřív nemohla, ale zato mi upekla bochánky z jablek, medu a ovesných vloček, abych měl něco slavnostnějšího.
Přinesla mi do výběhu kyblíček s mashkou a bylinkami, abych slupnul něco teplého, když je těch minus patnáct. Spokojeně jsem si pobroukával, nepohrdl jsem ani chlebíkama.
Co víc, babička mi poslala hromadu ovesných kuliček, takže jsem si pošmákl a posilnil se na tuhou noc. Ještě mi něco zbylo na víkend, tak to se těším.
Oslava utekla rychle, když jsem sbufnul posledni mrkev a rozlučkový banán, počkal jsem, až mi parťák odstraní ledový škraloup z vody, a pořádně se napil.
Mrazy mě zatím netrápí, mám kvalitní kožich, slušnou termoregulaci a dost energie na topení. Seno je nadále ve dvou krmelcích a nemám problém se k němu dostat, když mám hlad. Pro jistotu mi parťačka zařídila, abych dostával olej do žrádýlka i ráno, abych měl nějakou tu energii navíc, aniž by škodila kopýtkům a tak.
No, akorát ten povrch, to je jak měsíční krajina, chodit se v tom nedá. Od sena k vodě nám tu natáhli koberec ze slámy, což pomáhá, ale stejně se nemohu dočkat, až to trochu povolí.
Jsem zvědavý, co mě čeká o víkendu. Minulou neděli na mě parťačka nečekaně vyrukovala se sedlem a šli jsme chvíli pracovat do haly. Prý jsem na ni byl už moc drzý, tak abych svou energii trochu vybil. No, možná, jenom možná, měla pravdu. Teď už jsme si to vyříkali, tak snad bude klid. Akorát se obávám, že ta práce teď bude hrozit pravidelněji.
neděle 15. ledna 2012
První karlštejnský sníh roku 2012
Konečně trochu přituhlo a skoro mi uschl kožíšek i na nohách. Zatímco ještě včera se parťačce podařilo vyčistit mi jen záda, prďku a boky, dnes si mě stáhla dolů do stáje a pucovala mě intenzivně snad tři čtvrtě hodiny. Ke konci mě to teda už dost nebavilo, ale musel jsem vydržet i čištění bříška a rousů. Asi na půl hoďky jsme zašli do kryté haly, chvíli chodili a za úplatek jsem podával nožičky a nechal si je protahovat. Bylo to docela fajn.
Nakonec jsem ve stáji dostal teplou mashku s bylinkami a parťačka mi vyčistila kopýtka a napatlala Chlumského roztokem. Právě teď je to docela dobrý, co se týče hniloby. A v bílé čáře jsem neměl skoro žádný kamínek. Kopýtka si zachovávají pěkný tvar. Příští týden mi přijede pedikér.
úterý 10. ledna 2012
Ohlédnutí za rokem 2011
Uplynulý rok 2011 se nesl v duchu příjemného lenošení a občasné lehké práce v hale nebo na poli. Do kopců jsme vyrazili jen párkrát, až v časném podzimu. Jak jinak než s lady Odetou. V teplých letních dnech jsem se chodil s parťačkou plavit do Berounky a užívat si travnaté pastvinky. Tráva se loni udržela od jara až do konce prosince, je to malý zázrak. A také jisté nebezpečí. Až s odstupem času jsme zjistili, že s jarní pastvou se mi přichvátila přední kopýtka. Škroby, to jsou nepřátelé, kterým se v pastevním ustájení obtížně čelí.
Po většinu roku se mi o kopýtka staral pan Podhajský, ale během léta se mi nějako začala deformovat patka na levé zadní a vůbec se mi patky nějako zúžily. Také jsem si ulevoval na zadní nohy, čehož si začali všímat různí lidé, a tak se po velkém váhání parťačka přeci jen rozhodla pro změnu metody strouhání. Nebyla to lehká volba, protože za péče pan Podhajského se má kopýtka dostala z bídného do pěkného stavu, ale nakonec si parťačka řekla, že nastal čas zkusit něco nového, pokud mi to má ulevit na mé artritické šlachy. Tak jsme zkusili pana Langmajera a zdá se, že je to v pořádku, že to chyba nebyla. Chodí se mi teď o něco snáz. Akorát chronická hniloba střelky mě dál pronásleduje. V mokrém počasí se bahno mísí s kobližky a bakteriím se daří. Bojujeme s tím pomocí dehtu a Chlumského roztoku, ale je to nekonečný boj.
Poslední dobou nějak nemám žádné fotky. Počasí je povětšinou mokré, obloha šedivá a barvy přírody hnědošedé, zkrátka nic moc. Fotky jsou rozmazané a nehezké. Ani takový krasavec jako já to nezachrání.
Můj týdenní režim je stále stejný. Ve středu přijíždí parťačka s parťákem na kontrolní návštěvu, tj. vyčistit kopýtka a dát mi hromadu mlsíků. Už jsem se naučil, že když večer vidím světélko, jsou to nejspíš parťáci s baterkou a nesou mi dobroty. Často už stojím u východu a čekám na ně.
K Vánocům jsem dostal od parťačky koňský koláčky, od babičky Květy hromadu ovesných kuliček a také sušenou vánočku. Od druhé babičky a dědy dostávám každou neděli banány navíc, takže si rozhodně na nic nemohu stěžovat.
Na Nový rok jsme si symbolicky vyšli s Odetou a všema parťákama na pole. Jen tak bez sedla. jak na Nový rok, tak po celý rok.
Co jinak za novinky. V neděli jsme zase jednou s Odetou dali krátkou vyjížďku. Bylo příšerné bahno, dost mě to unavovalo, tak jsme to moc neprotahovali. Parťačce se zdám nějaký pohublý, proto mi zvýšila množství vojtěšky v krmné dávce. Uvidíme, jestli to zabere. Výběh je jedno velké bahniště a pohyb v něm dost vyčerpává. Raději bych sníh než tohle.
No, uvidíme, co uvidíme.
Doufám, že parťačka vyšťárá nějaké fotky a hodí je sem. Nějak to poslední dobou fláká.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
