Tak jsem po delší odmlce zase tady. Parťačka měla dost napilno, takže se k aktualizaci stránek moc nedostala.
Jak to šlo?
Co si budeme povídat, pronikání do místního stáda nebylo žádné kafíčko.
Majitelka stájí nám do výběhu nakulila raději jeden balík sena navíc, abych se taky dostal ke krmení, než si na mě ostatní zvyknou. Wiki byl v pohodě, možná až moc, na nějaké oňuchňávání já nejsem moc stavěnej. Naproti tomu Rebeka a Reno, ti po me šli častěji, než by se mi líbilo.
Rebeka si na mě poměrňě brzy zvykla, ale Reno, ten má asi nějaké komplexy a prostě mě nesnáší.
Parťačka si dělala starosti o mou váhu, přeci jen jsem něco shodil.
Par týdnů jsem chodil na noc do vedlejšího výběhu, abych se pořádně nakrmil sena a trávy a to docela pomohlo. Už jsem se těšil do velkého výběhu, kam jsme se měli přestěhovat, sotva tam doroste zasetá pastva. Ještěže bylo v květnu tak pršavo, tráva vyrostla a teď už se proháním s ostatními, máme pro sebe podstatně víc prostoru i slušnou pastvu. Zadek už mám zase pěkně kulatej.
Krom pastvy dostávám dvakrát denně řepné řízky, ječmen a sladový květ, večer také Hippovit, kvasnice, MSM a olej. Nestěžuji si.
V týdnu za mnou jezdí parťačka, většinou jdeme na procházku se zastávkou na pastvu, udělá mi kopýtka, vyčistí srst. V neděli jezdíváme na vyjížďku se Šibalem a jeho parťačkou. Když je slunečno, zamíříme do lesa, když chladněji, tak na louky. Taky chodíme chladit nožičky do Berounky, u mostu je sestupný vlez do řeky.
Se stádem jsem se docela sžil, když za mnou ve středu přijela parťačka, ani se mi z výběhu nechtělo. Tak zatím...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat