Povánoční plyš

Vánoce na blátě

Zablácený kožich

Víkendové procházky a smutná zpráva

Zdar, tak jsem zase tady. Víkend se nesl ve znamení odčervování a procházek.
V sobotu na nás ve výběhu nastoupily partačky a nacpaly nam do huby takovou nedobrou pastu. Sežral jsem ji bez problému, co bych se stresoval, na zajedení jsem zfutroval i nějakej ten chlebík. Když to musí být.

Počasí bylo nic moc, ale aspoň nepršelo, šli jsme s parťačkou na procházku. Cestou jsem něco popásl, sežral pár jablek, na které jsme narazili cestou do lesa. Mě procházky až tak neberou, tak jsem se občas zastavil a dělal na parťačku pohled nebohého uondaného koníčka, abychom to otočili zpět do výběhu, ale nějak to nezabíralo. Když jsme míjeli jednu z odboček, o kterých vím, že vedou přímo domů, zkusil jsem zrychlit a zatočit, ale taky to neprošlo. Zdá se, že mé triky už jsou poněkud profláknuté...
Odpoledne na mě byl otestován sýrový croissant. Větší hnus jsem snad ještě neochutnal, snad jen ten grep před rokem. Naštěstí parťačka chybu napravila jablíčkem a banánem. Zřejmě můj dotčený, znechucený výraz má pořád svou sílu.
V neděli jsem se vycházce opět nevyhnul. Ale co, potřebuju zase trochu vylepšit kondičku.

Jinak se ke mně dostala smutná zpráva o méj parťákovi a vůdci Dinárovi, se kterým jsem strávil několik let v mém předchozím domově. Dinárovi vypovědělo minulý týden srdíčko a dnes se už prohání po věčných pastvinách. Kéž bych se i já dožil jeho úctyhodného věku a dokázal si zachovat jeho životní elán až do konce...

Koberec ze sena na sněhovém podkladu

Tuhle neděli jsme zase jednou vyrazili na procházku. Já, Adam, Sally a naše parťačky. Daly jsme pěknou štreku do kopce a pak s kopce. Kopýtka jsem měl zkrácená a vyřezaná ze soboty, tak se mi dobře ťapkalo. Trochu jsem sice funěl, protože moje kondička už není co bývala a taky jsem se lehce zpotil (aby ne v takovem kožichu), ale jinak to docela šlo. Samozřejmě o dost lepší by bylo, kdyby při cestě byla tráva a ne sníh. Sotva se mi podařilo odhrabat sníh a zakousnout se do trávy, už mě popoháněli, abych se necoural. Ale po návratu jsem zfutroval fůru jablek a něco banánů zatímco mi parťačka čistila kopýtka. Ve výběhu jsem se vrhnul na nádherný koberec ze sena. Parťačka pořídila fůru fotek >:o

Jinak jsem měl i drastičtější zážitek. Jak jsem tak postával blízko pásky ve východu a doufal, že parťačka si to s procházkou rozmyslí a nechá mě utápět svůj čumák v čerstvě rozbaleném koberci ze sena, něco mě koplo do zadku, až jsem překvapeně popoběhl. Neviditelný kůň asi. Funěl jsem a nervozně se rozhlížel kolem sebe, připravený uskočit a utéct, pokud to zkusí znovu, ale už se neobjevil. Místo toho mě parťačka hladila po čumáku a dostal jsem jabko a od majitele pastvin celou řepu. To mě uklidnilo. Ten neviditelnej nedostal nic. Dobře mu tak!

Tráva už není co bývala, seno to jistí

Zdravím po delší době. Tak tu lepší část podzimu máme, zdá se, za sebou. Pastva už není, co bývala na jaře... Už má poněkud žlutější barvu a není zdaleka tak šťavnatá. Ještěže máme chutné luční seno. Dávají nám ho tu do několika hromádek, abychom se nehádali o každé stéblo, ale stejně se u nich během dne prostřídáme. Co kdyby byla některá kupa lepší >:o

Co dál? Přibylo bahna a narostl mi pořádný kožich, ale jinak si nestěžuju.